Sociálnímu dokumentu se věnuji více než 30 let. O obětavé práci Mariána Kuffy s bezdomovci, alkoholiky, bývalými vězni a prostitutkami jsem natočil krátký dokument v roce 2000 pro TV Markíza. Další dva vznikly pro Českou televizi. 28 minutový dokument „Kde končí naděje , začíná peklo" byl dokonce oceněn v České republice cenou VOX Humana (2003) jako film, který nejvíce přispěl k humanizaci společnosti. Patří k nejvyhledávanějším filmům o Mariánu Kuffovi na internetu. Na internetových serverech ho vidělo už více než 70 000 diváků a je stále zařazen v i - vysílání ČT:  http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1110800978-kde-konci-nadeje-zacina-peklo/.

Po 10 letech jsem se chtěl do Žakoviec vrátit a pokračovat v příbězích jednotlivých postav žakovské komunity. Při jedné návštěvě jsem se dozvěděl , že Maroš se začal intenzivně věnovat chudým Romům v blízkých romských osadách. Vydal sjem se s ním do osady . Vezl Romům použitý nábytek. Postupně sondoval terén, navazoval první kontakty, snažil se svou pomoc směřovat k těm nejchudším. To prostředí obrovské lidské bídy a beznaděje mě tak lidsky zasáhlo, že jsem se rozhodl v následujícím dokumentu časosběrně sledovat mravenčí práci Mariány Kuffy v osadách.

Teprve později jsem se dozvěděl, že farář Kuffa dlouho váhal, než se vydal do romských osad . Tušil složitost pomoci. Tušil, že je to nekonečný příběh, který z člověka vysaje všechnu energii a kompletně ho pohltí...

Podpora projektu v rámci grantového programu MEDIA (MEDIA DESK - Development) nám umožnila seznámit se do hloubky s problematikou „cikánského slumu", s pohnutými životními osudy Romů na východním Slovensku a vytipovat nejzajímavější rodiny. Vývoj a realizace projektu si vyžádaly téměř čtyři roky práce (2010-2013). Dokument sleduje nejtěžší misi faráře Mariána Kuffy v zaostalých romských osadách na východním Slovensku.

S Marošem Kuffu pomáhají v osadách také jeho „žakovští chlapci": bezdomovci, alkoholici , bývalí kriminálníci . Paradoxně i oni po opakovaných problémech ztrácejí trpělivost. Bojí se o svůj život... Váhají dokdy ještě mají pomáhat a riskovat napadení, rvačku ... Je to nevděčná mise. Postupně si to všichni uvědomují . Komu jsme a komu nejsme ochotni pomáhat? Má cenu pomáhat těm, kteří nejsou za nic vděční , dokonce i faráře napadli? Musí mít pomoc vždy zaručený výsledek?

Drama „donkichotovského" boje s romskou realitou, snaha o přeměnu osady a „výchovu" jejích obyvatel tvoří základní dějovou linii filmu. Divák bude v neustálém napětí a očekávání , jak to bude pokračovat, protože od začátku je jasné, že sám hlavní hrdina se pohybuje na hranici života a smrti. Proti němu stojí nejen byrokracie státu, ale i členové vlastní komunity v Žakovcích a nakonec i sami Romové ... Má jeho snaha nějaký smysl? Co z jeho plánů se mu podaří realizovat?

Nestylizovaná ruční kamera, bezprostřednost autentického svědectví, observační metoda – to jsou hlavní tvůrčí principy, které jsme si vytyčili . Od reportážního snímání se liší náš přístup důrazem na výtvarnost obrazu, na kompozici, atmosféru. Autentický dokument s drsnou realitou bude obsahovat i množství humorných scén a momenty plné emocí: lidské radosti a štěstí. Problesknou i první jiskřičky naděje: v osadě ve Velké Lomnici jsme objevili talentovanou skupinu mladých tanečníků, které učí nadaný choreograf.

Postupně vnímáme změny mezi Romy . „Nemyslete jen na sebe . Nesmíte jen brát , ale musíte se naučit i dávat," trpělivě jim vysvětluje Maroš Kuffa, co musí udělat, aby jejich komunita začala normálně fungovat, aby si lidé mezi sebou začali pomáhat, aby si všímali těch , kteří jsou na tom nejhůře a kterým je třeba urgentně pomoci před blížící se zimou.

Romové ve Velké Lomnici jsou velmi muzikální. Našli jsme tam hodně talentovaných hráčů a zpěváků. V osadě funguje romská kapela. Romové chtějí faráři věnovat nějaký dárek za všechno, co pro ně již udělal. Rozhodli se , že vytvoří hudebně-taneční program. Sledovali jsme průběh nacvičování hudebních a tanečních čísel a prezentaci výsledného programu v Žakovcích, ale nijak jsme do tohoto procesu nezasahovali.

Důležitou roli hraje v našem filmu i hudba. Nechtěli jsme podlehnout kouzlu autentické romské hudby, protože syrová realita by se vytratila v romském chytlavém folklóru a divák by si neuvědomil naléhavost problému. Nešlo nám o „ folklorní obrázky", ale o silnou výpověď, která diváka nenechá chladným, přispěje k pochopení romské mentality a bude inspirací pro řešení jejich problémů. Autentickou romskou hudbu proto představujeme až na zkouškách a při vystoupení pro Mariána Kuffu a jeho žakvskou komunitu. Komponovanou hudbu vytvořil zkušený český hudební skladatel Martin Dohnal.

V rámci přípravy a vývoje projektu mě zaujala Mirka. Čtyřleté talentované děvčátko. Vybral jsem si ji jako jednu z hlavních dětských účinkujících. Když jsem přišel počátkem roku 2012 do osady, Mirku jsem hledal marně. Hluboce se mě dotkla zpráva, že se skromného nového obydlí nedočkala ... spolu s mladším bratrem Sebastianem a jejich matkou uhořela v „papundeklové" chatrči na úsvitu Nového roku 2012. Film jsem se proto rozhodl dedikovat tomuto malému romskému dšvčátku a jejímu bratrovi Sebastiánovi.